Vítr z hor a houbařské štěstí

Předpověď na víkend slibovala pořádný fukot od hor, tak jsem po obědě hodil batoh na záda a vyrazil na chvíli do lesa — načerpat trochu slunce a zkusit štěstí u hřebenů. Počasí posledních dní houbařům moc nepřálo, takže jsem si od toho moc nesliboval. Šel jsem po své klasické trase, známé každým kořenem i pařezem, ale krom pár sušších klouzků to vypadalo bídně.

Už jsem to skoro balil, když se začaly objevovat první podubáky. A pak — kapitální úlovek! Hřib smrkový, jak z atlasu. Srdce zaplesalo, kroky zrychlily, a jak jsem se nořil hlouběji do vzdálenějších koutů lesa, začaly se objevovat další druhy. První letošní křemenáče, pár překvapení pod smrky… prostě les začal rozdávat dary.

V půl třetí jsem se vydal na zpáteční cestu, ale houby mě zdržovaly tak, že jsem chvíli pochyboval, jestli se vůbec dostanu ven.
Nakonec jsem se vymotal s plným vandr pytlíkem hub — spokojenost veliká a procházka jak malovaná.