Podzimní les a nečekaná úroda

Podzimní les a nečekaná úroda

Dneska slunce svítilo jako by chtělo omluvit všechny předchozí deště v týdnu, a tak jsem před polednem vyrazil do lesa – jen tak na potulku a svačinu. Hned u vstupu jsem potkal staršího pána s košíkem. Měl v něm jedinou houbu a povzdechl si: „Chodím tady od osmi hodin, a pro houby sem chodím dvacet let a znám každý pařez, ale dneska? Nic. Jen ta jedna houba co jsem po ní uklouzl.“ Tak jsem si říkal ještě, že jdu dnes jen na potulku.

Jenže les měl jiné plány. Na cestě k Mechovému vrchu se objevili první podubáci, pak bedly, hřiby smrkové i dubové, klouzky, babky… Vandrpytlík se plnil a já se smál – původně to měla být jen tak tak na polévku, nakonec z toho byla skoro plná taška, největší letošní úlovek.

Na svačinu jsem si dal uzené s vejcem, mrkvový dort a silnou tureckou kávu – nový mlýnek šlapal jako hodinky.
Les zářil barvami, vzduch voněl podzimem a já si říkal, že těch bezmála osm kilometrů stálo za to. Někdy se vyplatí jít jen tak – a nechat les, ať překvapí.