Poslední letošní houbařská výprava?

Ráno to vypadalo bledě. Déšť, zima, osm stupňů a nálada jak mokrý klobouk. Vyhlídky? Nevalné. Ale kolem poledne se slunce odvážilo vykouknout a já taky. Vybaven termoskou a nadějí na poslední letošní úlovek, vyrazil jsem do lesa.

První půlhodina? Ticho. Ani klobouček, ani nožička. Jen mokré listí a podezřele tiché stromy. Už jsem skoro začal mluvit sám se sebou, když se to zlomilo — babky, hříbky, jeden klouzek a dokonce i bedla! Bohužel, vlhko si vybíralo daň: spousta hub už byla plesnivá nebo rozmočená jak houba na nádobí. Ty zůstaly tam, kde vyrostly.

Naštěstí jsem měl plán B: hrachovku s krutonama a čaj s horalkou. Zahřálo to tělo i duši. A když se k tomu přidal les v plné podzimní parádě a naprostý klid bez živáčka v dohledu, bylo jasno — i kdyby to byla letošní poslední houbová výprava sezóny, stála za to.