Podzimní nedělní potulka

Vyrazil jsem nalehko – jen s termoskou, bramboračkou a nadějí, že se mi podaří najít aspoň kousek ticha mezi stromy. Mlha visela vysoko, jako by se ještě rozmýšlela, jestli dnes vůbec sestoupí. Listí šustilo pod nohama, vzduch byl vlhký, ale ne studený – prostě listopad, jak má být.

Že bych v polovině listopadu našel nějaké houby, jsem moc nevěřil. První hodinu jsem jen šlapal, koukal, dýchal. Ani klobouček, ani stopka – les byl tichý a prázdný. Ale pak jsem přešel do jiného typu porostu – smíšený les s mechem a najednou to začalo.

Nejdřív dva podubáci, jako pozdrav od lesa. A pak… plantáž lišek nálevkovitých. Těch drobných, nenápadných krásek, co se rády schovávají pod listím. Liška nálevkovitá (Craterellus tubaeformis) je houba s tenkým, dutým třeněm a kloboukem připomínajícím malý trychtýř. Roste ve skupinách, často desítkách kusů pohromadě, a její barva splývá s podzimní zemí – šedohnědá, nenápadná, ale voňavá. Je to výborná jedlá houba, ideální do sušené směsi nebo do rizota a nebo jen tak na topinku . Nasbíral jsem jich celý vandr pytlík – radost, která se nevejde do kapsy.

Ke svačině jsem si dal bramboračku z lesních hub, které jsem nasbíral minulý týden. Sedl jsem si na pařez, nalil polévku do talíře, a chvíli jen tak koukal do lesa.
Ticho, vůně, teplo – to jsou chvíle, které se nedají koupit.

Kolem třetí začala mlha padat. Les se šeřil, stromy ztrácely obrysy a cesta domů se proměnila v pohádkový průchod. Jak kdyby vodník Kebule začal vařit mlhu v kotlíku, a ta se líně rozlévala mezi stromy. Vyrazil jsem zvolna k domovu, s pytlíkem lišek, prázdným talířem a hlavou plnou klidu.