Hermelín a pažitka

Včera jsem byl na výstavě Nože Plzeň 2026 v Černicích. Spousta oceli, řemesla, kovářů a lidí, co to mají v ruce. Venku bylo krásných 17 °C, jarní nálada jak vyšitá. Jenže večer se počasí rozhodlo přitáhnout brzdu - ochlazení, přeháňky, návrat reality.

Ráno se probouzím do 7 °C a zamračené oblohy. Takové to počasí, kdy člověk chvíli zvažuje, jestli by nebylo lepší zůstat doma… ale pak zvítězí batoh, jídlo a les.
Balím věci a mířím do porostu.

Půlka března a jaro už se hlásí. Jdu přes Ušoplácek, kde i přes vlhko nacházím jen pár malých uší, ale zato mě potěší pažitka. Raší jak divá - několik letošních trsů a pár starších, které mají sílu, jakou balkonová pažitka může jen tiše závidět.

A kousek od toho nacházím i černorosol bukový. Taková ta želatinová, třaslavá houba, co vypadá jako z gumy. Roste na mrtvém dřevě a i když se nejí, je to spolehlivý posel vlhka a rozpadajícího se bukového dřeva. Prostě další důkaz, že les už se probouzí.

O pár kroků dál stojí přístřešek z větví a provázku. Vypadá to, že si tu o jarních prázdninách hrály děti. A to je vlastně fajn - lepší než sedět doma u televize. Jen ten nepořádek kolem… PETky, obaly od sušenek. Takže mě brzy čeká malé CITO, ať to dopravím tam, kam to patří - do tříděného odpadu, ne do lesa.

Na skalce si dávám pauzu. Vzal jsem si lihový vařič, ale chtěl jsem nahoře nějakou „plotýnku“. Mřížku z PC větráku jsem nenašel, zato jsem doma vyhrabal chladič z CPU. A světe div se - hermelín se na něm pekl úplně báječně. Kdo by řekl, že chladič ze starého procesoru ještě jednou poslouží v terénu.

Pak už se pomalu stáčím k domovu. Cestou potkávám kamaráda a dáme se do řeči - o houbách, o zajímavých místech v lese, o tom, co kde letos roste a neroste.
Takový ten nenucený pokec, který k potulkám patří stejně jako batoh a dobré boty.