Oáza u Bětušky a bažantí infarkt

Dneska jsem přemýšlel, kam vyrazit, a nakonec se do finálního rozstřelu dostaly dvě možnosti: návštěva studánky U Bětušky a bývalého kostela U Blažeje, nebo odlov zapomenutého podjezdu na trati Plzeň - Budějice.
V lese jsem si dal klasickou houbovou stezku – a jak už to letos bývá, ani prašivka. Jen ticho, jehličí a pár optimistických pařezů.

Od lesa jsem zamířil směrem na Starý Plzenec. Napojil jsem se na naučnou stezku Staroplzenecká, která mě dovedla k prvnímu podjezdu. Tam jsem odbočil ke studánce U Bětušky.
A tam to bylo jako malá oáza: pořád hodně vody, kolem zelená tráva, studánka pěkně upravená, nahoře lavičky.
Jen občas prosviští vlak, aby člověku připomněl, že civilizace je pořád nablízku.

Pak jsem chtěl pokračovat k Blažejovi, ale když byla keška jen pár set metrů, řekl jsem si, že to vezmu podél pole a nějak to projdu.
No… nějak jsem to prošel. Křoví nepropustné jak středověká hradba, stezky pro zvěř sice existují, ale zvěř má evidentně lepší orientaci než já. Nakonec jsem to musel zdolávat nábližkami, které by se daly patentovat jako nový druh potulkového parkouru.

Dvakrát jsem málem šlápl na bažanta - oba případy mě slušně probraly. Bažant přežil, já taky, jen tepovka šla na chvilku do červených čísel.

Keš nakonec nalezená, byť mě hint trochu zmátl. Původně plánovaný přechod na Hůrku nevyšel, takže jsem to vzal zpět po cyklostezce a pak se vrátil k Blažejovi.
Tam jsem byl naposled v roce 2012 a dneska je to tam opravdu moc hezky upravené a to včetně sochy z roku 2015

K obědu jsem měl katův šleh od Expres Menu. Oproti poslední zkušenosti byl fakt dobrý: maso, zelenina, všechno v pořádku. Jen jsem čekal trochu větší říz. Ten jsem nakonec vyřešil také - cestou od keše jsem si natrhal listy křenu, a ty tomu dodaly přesně to, co jsem chtěl.

Pak jsem vyrazil podle mapy po naučné stezce dál. Měl jsem pocit, že jdu jinudy než dřív - a skutečně: přeznačená, jen na mapách pořád stará verze.
Došel jsem až do Plzence ke kašně a pak vyrazil k domovu.

Potulka nebyla extra dlouhá, ale měla všechno: studánku, bažanty, podjezdy, Blažeje, křenový říz a konečně i odlovenou kešku, která mi na mapě strašila už pěkně dlouho.