Za keškami kolem Úslavy

Sobota ráno. Teploty mají být zase přes třicet, takže vyrážím už před devátou. Kotník pořád bolí, ale když se pořádně zaváže, dá se s ním fungovat - a za čtrnáct dní mě čeká šestnáctikilometrová potulka, takže trénink je nutný. Ráno testuju novinku: oplatku banány. Překvapivě výborná, chutná jako frapko granule do mléka. Úplně mi to připomnělo tenhle koktejl který jsem pil jako malý z trojice oplatek: kofila, koko a banány tak banány vyhrávají na plné čáře.

Dnes mám v plánu odlov dvou keší u Starého Plzence. Začínám klasicky: přes lávku, po žluté TZ a pak na naučnou stezku Staroplzenecká až ke Studánce U Betušky. Vody je tam pořád dost a místo působí příjemně - tichý kout, čisté posezení, klid, kde člověk na chvíli vypne jen už místo objevila i létající havěť.

Zapínám navigaci na první kešku a koukám: 3 km. To je divné, protože si pamatuju, že měla být kousek od té, kterou jsem lovil před třemi týdny. Jenže tohle byla nová mysterka, tak mě vůbec nenapadla. Po kontrole souřadnic zjišťuju, že jsem si prohodil dvě čísla - proto mě to poslalo úplně jinam. Po opravě byla keška o dost blíž a nalezená prakticky na první sáhnutí.

Pak si zajdu k řece a překvapí mě, kolik je tam vody. Skoro netekla, ale po proudu byla malá hráz a nad ní se držely velké ryby. Úslava je přesně ten typ říčky, která umí překvapit: Na horním toku se jí říká Bradlava. Teče přes Blovice a Starý Plzenec a po necelých 40 kilometrech se vlévá do Berounky.
Klidná, mělká, ale když se voda někde zadrží, hned je vidět, že to tu rybám svědčí.

Kousek dál nacházím křen. Říkám si, že si ho vyrýpnu novou lopatkou. Šlo to dobře, ale kvůli suchu byl křen scvrklý a gumový, takže jsem byl rád, že jsem si nakonec odnesl aspoň pár listů.

K obědu mám archivní MRE z roku 2018 - brambory s chedarem a hovězí maso v omáčce, která po letech změnila konzistenci a ani po ohřátí se nerozpustila. Chuťově nic moc, ale aspoň je ověřeno, že i po osmi letech je MRE pořád jedlé. V plánu jsem měl úplně jiné jídlo jenže jsem si spletl čísla MRE.

Pak vyrážím na druhou keš podél Úslavy. Věděl jsem, že tam budou kopřivy, ale jak to bývá, zvolil jsem nejhorší možný přístup. Kopřivy větší než já, prodírání přes deset metrů. Keš jsem našel, ale byla opatřená zámečkem, se kterým jsem nepočítal. Nakonec to dopadlo dobře a i druhá keš byla úspěšně odlovena. Samozřejmě od keše to bylo přes kopřivy jen dva metry - klasika.

Pak to beru po cyklostezce do Starého Plzence. V místním infocentru mi paní ochotně dovolila nafotit výstavu skautů ze Sluneční údolí.
Koupil jsem si magnetku s Radyní - ještě bez stožárů mobilního signálu. A pak už mířím domů.

Nakonec to dopadlo skvěle. Kotník už tolik nebolel, procházka kolem řeky byla parádní a obě kešky se podařilo odlovit. Celkem to dalo 12 km, což jsem si po prvních stovkách metrů opravdu nemyslel. Další potulka a keškovací výprava splněna.