Kastelánská prohlídka Radyně

Dnešní den měl být tak trochu slavnostní. Před několika týdny jsem narazil na informaci, že se na Radyni u příležitosti 28. října uskuteční speciální kastelánská prohlídka za symbolických 28 Kč. Rezervace byla jasná volba a od té chvíle jsem se na dnešek těšil. Předpověď počasí sice nevypadala zrovna optimisticky, ale to mě od výletu odradit nemohlo. Prohlídka začínala v 11 hodin, a tak jsem vyrazil z domova už krátce před devátou.

Tradičně jsem zvolil cestu po žluté turistické značce přes Otýsův lom a kolem Svatební stěny. Podzim už je v krajině znát na každém kroku. Chladnější vzduch, spadané listí a tlumené barvy lesa dávají místům pod Radyní úplně jinou atmosféru než v létě. Po cestě jsem využil přístřešek jako ideální místo na snídani. Dnes přišla na řadu opět BDP. Konkrétně šunková pěna a pikantní zeleninový salát s celerem, kukuřicí, paprikou a chilli. Musím přiznat, že mě při každé podobné snídani napadne stejná otázka. Kdo si dobrovolně dává k snídani šunkovou pěnu s chilli salátem? Na druhou stranu, v lese chutná člověku skoro všechno a nakonec jsem si pochutnal. Méně potěšující byl pohled kolem přístřešku. Poházené odpadky, obaly a dokonce i slupky od mandarinek. Nevím, proč mají někteří lidé pocit, že když je něco přírodní, může to zůstat ležet tam, kde to upustili. Odpadky jsem tedy sesbíral do sáčku a odnesl je až na Radyni.

Protože jsem měl do začátku prohlídky ještě dost času, obešel jsem si okolí hradu a užíval si klidného dopoledne. Potom už jsem zamířil k informačnímu centru, kde byl sraz účastníků. Právě tady přišlo první překvapení. Rezervace byly vedené na jméno a pokud jsem správně pochopil informace při přihlašování, skupina měla být zhruba do dvaceti lidí. Jenže na místě se nakonec sešlo skoro čtyřicet návštěvníků. Dokud jsme byli pod hradem a na nádvoří, nebyl to problém. Jakmile se ale celá skupina přesunula do prostor věže, začalo být znát, že lidí je prostě příliš mnoho. Některé ukázky nebylo přes ostatní vůbec vidět a člověk spíš poslouchal z dálky, než aby si prohlídku skutečně užíval. A právě to mě trochu mrzelo. Na dnešní den jsem se těšil několik týdnů. Část prohlídky byla zajímavá a dozvěděl jsem se řadu nových informací, ale celkový zážitek nakonec nebyl takový, jaký jsem si představoval. Když už člověk vyrazí na speciální kastelánskou prohlídku, očekává trochu komornější atmosféru. Nevadí. Radyně nikam neuteče. Zbytek si projdu někdy jindy v klidu a bez davů. Jen škoda, že už to nebude ve společnosti pana kastelána, na jehož výklad jsem byl zvědavý asi nejvíc.

Po skončení programu jsem se ještě zastavil na Vysokém Štontu a následně na Andrejškách. Mezitím začala předpověď počasí postupně plnit svůj slib. Déšť měl dorazit kolem druhé odpoledne, ale rozhodl se být aktivnější a první kapky přišly už krátce po poledni. Před jednou hodinou se rozpršelo znovu a déšť mě pak věrně doprovázel až domů. Na druhou stranu jsem alespoň otestoval novou impregnaci, kterou jsem nedávno pořídil za 144 korun. A test to byl důkladný. Výsledek? Funguje. Není to možná nejromantičtější závěr výletu, ale když člověk dorazí domů stále v suchu, považuji to za úspěch.

Dnešní den tak nabídl od všeho trochu. Příjemnou ranní procházku podzimním lesem, zajímavou prohlídku, pár drobných zklamání, trochu úklidu po méně ohleduplných návštěvnících a nakonec i pořádnou dávku deště. A i když ne všechno dopadlo přesně podle představ, byl to další z těch dnů, kdy stálo za to vyrazit ven místo toho, abych zůstal doma.