Déšť, bramboračka a obří křemenáč

Původní plán na dnešní neděli byl úplně jiný. S kamarádem jsme chtěli vyrazit na společnou potulku po krásách radyňského polesí, ale kvůli zdravotní indispozici jsme výpravu odložili na jindy. Když jsem pak sledoval předpověď počasí, říkal jsem si, že to možná nebylo ani tak špatné rozhodnutí. Meteorologové totiž slibovali déšť už od rána a tentokrát se nemýlili.

Kvůli změně času jsem se probudil už před půl osmou. První pohled z okna mi vykouzlil úsměv na tváři. Zatím nepršelo. Nebylo tedy na co čekat. Rychle jsem se oblékl, sbalil batoh a vyrazil do lesa. Jenže sotva jsem dorazil na okraj porostu, začalo mrholit. Když je předpověď nepříznivá, většinou se trefí přesně.

Na nějaké velké houbařské žně jsem si tentokrát příliš nemyslel. Přesto jsem se vydal po své osvědčené houbové stezce. Hned na jejím začátku mě ale čekalo příjemné překvapení v podobě několika pěkných poddubáků. Les mi tak hned ukázal, že sezónu ještě rozhodně neodepsal.

S každým dalším krokem se kapky deště stávaly výraznějšími. Nejvíc to bylo znát na otevřenějších místech, kde koruny stromů neposkytovaly téměř žádnou ochranu. Přesto se dařilo nacházet další houby a pytlík se pomalu plnil. Nebyl to rekordní sběr, ale rozhodně ani procházka s prázdnou.

Když se čas přiblížil dopolední svačině, našel jsem si vhodné místo k zastávce. Dnes bylo na menu něco, co do lesa patří stejně jako houby samotné. Domácí bramboračka, do které putovaly houby nasbírané během středeční potulky. Horká polévka a teplý čaj při sychravém počasí chutnají vždycky o něco lépe než doma u stolu.

A právě během oběda přišel okamžik, který udělal z obyčejné deštivé vycházky nezapomenutelnou potulku.

Sedím, jím bramboračku a jen tak se rozhlížím kolem sebe. Najednou mi mezi listím cosi padne do oka. Nejdřív jsem tomu nevěnoval pozornost, ale když jsem zaostřil, skoro mi málem vypadla miska z ruky. O pár metrů dál stála obrovská houba.

Pomalu, téměř nevěřícně jsem se k ní vydal. Člověk už zažil mnoho případů, kdy se z dálky jevil životní úlovek a zblízka to byl pařez, trs kapradí, listí nebo kus mechu. Tentokrát ale ne. Byl to nádherný, pořádný křemenáč.

Tak velký kus jsem letos ještě nenašel. O to větší radost mi udělal fakt, že rostl na poměrně exponovaném místě a navíc byl naprosto zdravý. Žádní červí nájemníci, žádné měkké části. Prostě ukázkový exemplář, jaký člověk nenachází každý den.

S ještě lepší náladou jsem dojedl bramboračku, dopil čaj a pokračoval dál po své trase. Déšť nepolevoval, ale tentokrát mi vůbec nevadil. Když má člověk za sebou takový nález, pár mokrých kapek ho rozhodně nerozhází.

Nakonec jsem pomalu dokončil celý okruh a vydal se zpět domů. Boty byly mokré, bunda lehce navlhlá a počasí rozhodně nebylo ukázkové. Přesto to byla jedna z těch potulek, které připomenou, proč se vyplatí vyrazit ven i tehdy, když většina lidí raději zůstane doma.