Den mezi zimou a jarem

Jaro se už pomalu hlásí, i když noci pořád drží teploty kolem nuly. Stačí ale, aby se dopoledne rozpustila mlha a sluníčko se opřelo do lesa, a rázem to vystřelí ke čtrnácti stupňům. Dnešek nebyl výjimkou - ráno mlha, 2 °C, taková ta syrová vlhkost, co se do člověka zakousne.

Chvíli po tom, co jsem dorazil na ušoplácek - potřeboval jsem pár uší do myslivecké omáčky, se mlha začala trhat. A jakmile mezi stromy prosvitly první paprsky, bylo to jak přepnutí scény. Najednou se celý les rozzářil a člověk měl pocit, že se dívá na jaro, které se ještě trochu stydí, ale už klepe na dveře.

Když jsem měl nasbíráno, přesunul jsem se na Mechový vrch a pustil se do dnešního vaření: noky, myslivecká omáčka a kuřecí prso na másle, česneku a rozmarýnu. Mám malou litinovou pánvičku a vařil jsem na tekutém lihu. Pánev se krásně rozpálila, maso začalo zpívat a když jsem přidal máslo s česnekem, rozlila se kolem mě vůně, která by zlomila i vegetariána. A chutnalo to naprosto skvěle.

Po obědě malý náprsteček Jägermeisteru - jen tak na zahřátí a jako tečka za povedeným vařením.

Jenže jak jsem dojídal a začal balit, přivalila se mlha jak z hrnce. Během pár minut bylo po sluníčku a teplota šla pocitově dolů o několik stupňů. A tahle mlžná deka mě doprovázela až domů. Teprve před chvílí se zase roztrhala, sluníčko svítí a teplota je zpátky na třinácti.

Takové jsou tyhle přelomové dny - chvíli jaro, chvíli zima, ale vždycky stojí za to vyrazit ven.