Zaječí rokle, fazole a fialky

Jestli se něčemu nedá věřit, jsou to předpovědi počasí. Celý týden slibovali, že neděle bude nejhezčí den - slunce, klid, jaro. V sobotu to otočili na déšť a šest stupňů.
Ráno se to ale zase mění: pršet nemá. Balím, vyrážím.

Cestou míjím finále jedné keše. Proběhl tu výsek náletů a odneslo to i pár vzrostlých stromů. Bohužel i kešku - zbyl jen bzzz pásek, tichý pozůstatek jedné skrýše.

Dneska mířím do Zaječí rokle. Chci si tam uvařit oběd a otestovat skládací rámovou pilu MFH. Jdu spodní cestou, která utíká rychle, a za chvíli jsem v rokli. Než vylezu nahoru, prozkoumávám zadní část u skály. A tam, krásný malý výklenek. Místo, které si pamatuje víc než jen dnešní den.

Na popadaných stromech rozkládám rámovku od MFH. Kovový rám se během pár vteřin napne do pevného obdélníku, list s hrubým ozubením se zakousne do dřeva a hned je jasné, že tohle není žádná hračka.
Do 10 cm průměru jde dřevo jak nic - čistý, rovný řez, žádné kroucení. Kolem 15 cm už je to práce, ale pořád zvládnutelná. Na přípravu dřeva, stavbu přístřešku nebo úpravu větví je to ideální nástroj. A hlavně: po složení je to roura, kterou v batohu skoro nepoznáš.

Pak se přesouvám na horní planinu. Oběd připravuju pomocí bezplamenného ohřívače - žádný oheň, žádný kouř, jen tichá chemie. Fazole s vepřovým od Expres Menu jsou překvapení dne: červené fazole na cibulovém základu, velké kusy masa, žádná kašovitá konzerva. Přidávám jarní cibulku a špetku Carolina Reaper.
Pálí to, ale chutná. Na tomhle jsem si fakt pochutnal.

Po jídle a úklidu se vydávám k domovu. Cestou sbírám věci na čaj - nejdřív jahodí, pak pár fialek. Bude fialkový čaj. U přípravy je potřeba odstranit zadní část květu, bývá hořká. Ale když se to udělá správně, výsledek je jemný, voňavý, a v tomhle počasí krásně zahřeje.

A pak si všímám ještě jedné zvláštnosti.
Na několika pařezech v okolí leží jablka. Vždy jedno. Nikdy dvě. Jen tak položené, jako by je tam někdo odložil s rozmyslem.

Tady v lese to ale není žádná záhada. Místní sem prý občas nosí drobné krmení - ne kvůli velké zvěři, ta si poradí sama, ale kvůli drobotině. Ježci, drozdi, sojky, veverky… všichni ti malí obyvatelé lesa, kteří přes zimu berou za vděk každým soustem. A pařezy jsou ideální: jablko nezmizí v listí, nezmokne v blátě a zvířata ho snadno najdou.

Je to jednoduché gesto, které člověk snadno přehlédne. Ale když si toho všimneš, najednou ti dojde, že i tady někdo myslí na to, aby les žil dál - nejen sám o sobě, ale i s těmi, kteří v něm tiše běhají, skáčou a šustí.