Velikonoční šmigrustovka a jidáše

Neděle měla být nejhezčím dnem Velikonoc - a tentokrát to opravdu vyšlo. Krátce po osmé mě sluníčko vytáhlo z postele jako zkušený verbíř. Nahodil jsem nové kalhoty v kamufláži Grassman, které ještě voněly novotou a vyrazil do porostu.

Včera párkrát sprchlo, takže jsem si dělal naděje, že by se mohla ukázat destice chřapáčová - ta nenápadná, zato vzácná krasavice, co vypadá jako kdyby někdo zapomněl v lese malý hnědý kalíšek. Roste jen na smrkových pařezech a tváří se, že je to úplně normální.
Obešel jsem snad stovku pařezů, nakoukl pod každý mechový polštář, ale ani náznak. Tady si zjevně řekla, že letos nebude.

Hlavní mise dne však byla jasná: pažitka a kopřivové korunky do velikonoční nádivky. U Ušoplácku vím, že pažitka roste spolehlivě, a nezklamala - krásné trsy, svěží, voňavé. Kopřivy byly hned vedle, jako by se domluvily. Za chvíli byl vandrpytlík plný a já spokojený.

Pak jsem se přesunul na Mechový vrch s plánem dát si tam oběd. Plán ovšem vzal rychle za své - můj plácek byl vystěhován a předán do správy mravenců.
Hemžilo se to tam jako na sjezdu odborů, takže jsem se odporoučel hledat jiné místo.

K obědu jsem měl dnes velikonoční šmigrustovku - silnou polévku z uzeného masa, klobásy, smetany a uzené papriky, ozdobenou vejcem, pažitkou a hlavně pořádnou dávkou čerstvě nastrouhaného křenu. O veškerou přípravu se postarala legendární Rybička (mezi noži jednička), a tahle navíc s popisem k 10 letům BCT Survivalu.
Polévka byla výtečná, přesně ten typ jídla, které člověka vrátí do provozu a chuť byla opravdu zajímavá.

Když jsem dojedl, byl nejvyšší čas vyrazit k domovu. Konečně parádní počasí, krásná potulka, ticho lesa a pocit, že Velikonoce letos opravdu vyšly.