Deštivá neděle

Předpovědi počasí… to je disciplína sama pro sebe. Poslední dobou jsou přesné asi jako sluneční hodiny ve sklepě. Ráno hlásili déšť celý den, po obědě prý vyjasnění, a nakonec se to celé přepsalo na tříhodinové okno bez srážek. Tak jsem přestal řešit meteorologické sudoku, nahodil batoh a vyrazil do porostu.

Dnešní plán byl jednoduchý: okouknout ušiska, natrhat pažitku a kopřivy. Les mě přivítal mokrou náručí, ale já byl rád, že jsem vůbec vyrazil. Na ušo-plácku to nejdřív vypadalo bídně , jen pár mrňousů, což se po včerejším dešti dalo čekat. Ale jak to tak bývá, kdo se nevzdá, ten najde. A já našel. Pár pěkných větších kousků, takže pytlík šel do akce.

Zrovna když jsem se rozjel, přišla pětiminutová průtrž, taková ta poctivá, co ti během chvíle udělá z bundy mokrý hadr. Ale pytlík se plnil, takže jsem se nevzdával. Les má rád, když člověk nebrblá.

Když déšť odtáhl, přišel čas na odpolední svačinu: kuřecí řízek na krajíci chleba, jarní cibulka, sriracha majonéza a k tomu minerálka z Krušovic. Klasika, která nikdy nezklame.

Pak jsem se pustil do kopřiv. Mám v plánu vyzkoušet kopřivový špenát - mimochodem, kdo to nikdy nedělal, tak věz: mladé vršky kopřiv chutnají překvapivě jemně, po spaření ztratí žahavost a dají se použít jako špenát, jen s lehce oříškovou chutí. A navíc je to vitamínová bomba, kterou ti supermarket nenabídne. Nasbíral jsem si tedy celý vandr pytlík. Pažitku jsem taky našel, takže mise splněna.

Nakonec jsem byl rád, že jsem vyrazil. Počasí se umoudřilo, les dal, co měl, a já si odnesl výslužku i dobrý pocit. Les je v tomhle skvělý - skoro celý rok má co nabídnout, stačí přijít s otevřenýma očima.