Kontrolní sobota

Příští týden chci kamarádům ukázat skalku a místo, kde roste pažitka, tak jsem si dnes udělal kontrolní obchůzku - jestli skalka stojí, pažitka drží a jestli se tam vůbec dá projít. Vyrazil jsem brzy ráno, kolem osmé, kdy bylo sotva 7 °C, ale předpověď slibovala, že dneska bude den bez srážek. Respektive „2 % šance na déšť“.
No… k tomu se ještě dostaneme.

Ráno bylo hezké. Chladno, ale sluníčko. A protože v noci pršelo, vzal jsem to přes ušoplácek - když zaprší, občas se tam objeví jidášovo ucho. Něco málo jsem našel, ale už je to horší. Les se zelená, bezy zarůstají ostružinami a uši teď rostou nízko u země, takže člověk musí skoro klečet, aby je viděl. Ale pár kousků do vandr pytlíku jsem nakonec posbíral.

Pažitku jsem taky našel. Drží se statečně, tak snad do příštího týdne vydrží a nepadne za oběť srnkám nebo suchu.

Pak jsem dorazil na skalku a tam jsem si udělal oběd. Na lihovém vařiči a litinové pánvičce jsem si ugriloval uzené oštiepky, k tomu výborný kváskový chléb z Litohlav, zadělávaný vodou z Kokotské studánky. A jako sladká tečka kousek bábovky.

U jídla jsem začal pozorovat, jak se barva nebe mění. Nejprve světle šedá. Pak tmavší. A pak taková ta černá, která nevěstí nic dobrého. Když jsem došel zpět na cestu, začalo kapat. A o dvě minuty později už to byl déšť jak z konve.
Tak určitě 2 % šance na déšť.

Nahodil jsem větrovku a vyrazil k domovu. Voda tekla po větvích, cesty se měnily v potůčky a já si říkal, že předpověď počasí je někdy přesná asi jako sluneční hodiny ve sklepě. Ale i to k potulkám patří. Les a příroda si prostě dělají co chtějí.