Sucho, Skalka a pažitka

Předpověď počasí… klasika. Celý týden straší deštěm a bouřkami, takže až do sobotního večera nikdo z nás pořádně nevěděl, jestli se v neděli vůbec potkáme.
Jenže ráno se probudím, kouknu z okna - sluníčko jak z katalogu. Tak si s kamarády píšeme, že sraz platí, a to tam, kde minule.

Na internetech už se objevují první nálezy hřibů, tak si říkám, že než dorazím na místo srazu, projdu si svou houbovou trasu. Ale protože tu čtrnáct dní nekáplo, moc šancí jsem tomu nedával. A taky že jo - v lese takové sucho, že se prášilo i z mechu. Houbu jsem neviděl, ani prašivku. Jen ticho, jehličí a praskající větvičky.

Na místo srazu jsem dorazil o chvilku dřív, a tak jsem čas využil k malé lesní snídani - presso z Outinu a kokoska. Krátká zastávka do kroniky dne, tiché posezení pod stromy, než se sejdeme a potulka začne naplno.

Po desáté dorazili kamarádi a vyrazili jsme směrem na Skalku. Myslím, že se jim tam líbilo - taková ta nenápadná krása, co neřve do světa, je kousek od frekventovaných cest, ale málokdo z nich odbočí, aby toto místo našel. Pak jsme se vydali po stopách pažitky, ale sucho bylo i tam. I tak jsem našel tři použitelné trsy, takže aspoň něco málo do kuchyně.

Když jsme se rozloučili, udělal jsem si ještě rychlý oběd. Žádný liháč, sucho tomu nepřálo. Takže pěkně po turisticku: Lahůdkový krém, kváskový chleba, kyselá okurka a k tomu cold brew čaj. Nic slavnostního, jen poctivá polní dávka, co zbyla z BDP, která drží krok s tempem dne.

Pak už jsem stočil kroky k domovu. Jedenáctikilometrová potulka, počasí vyšlo, nálada taky.
Jen by to chtělo konečně nějaký ten pořádný deštík, ať se tu objeví houby a les si trochu oddechne.