Kolem Starého Plzence

Neděle. Teplota má dneska vystřelit ke 34 °C, ale to mě neodrazuje. Jen mě to donutí přibalit víc vody a pořádně si prostudovat trasu, kde se dá cestou občerstvit.
Do Starého Plzence dorážím v 8:45 a už od kašny vidím známé tváře. Kamarádi z Toužimi. Vůbec jsem netušil, že přijedou - o to lepší překvapení.

Starý Plzenec je mimochodem místo, které má historii hlubší než většina měst v okolí. Už v 10. století tu stálo významné hradiště Hůrka, jedno z center raného českého státu. A právě na jeho vrcholu stojí rotunda sv. Petra a Pavla, jedna z nejstarších staveb u nás. Když člověk jde kolem, tak vlastně míjí tisíc let historie, aniž by si to uvědomil.

Letos kvůli horku volíme místo tradiční 13km trasy kratší 11km variantu, která se každý rok mění. Vyrážíme tedy k rotundě sv. Petra a Pavla, dál kolem základů starých kostelů konkrétně pozůstatků kostela sv. Vavřince a kostela sv. Jana Křtitele, které kdysi tvořily součást rozsáhlého hradiště.

Pak pokračujeme na vyhlídku směrem k Tymákovu, kolem kaštanu U Marka, a dál podél Tymákovského rybníka. V Tymákově děláme první pauzu u kapličky a já v trávníku nacházím tři hřiby kováře. Já je hledám v lese a oni si rostou tady u chodníku. Hřiby mají smysl pro humor.

Pokračujeme do Mokroušů, kde je kontrola a občerstvovací stanice v místní restauraci. Za rohem stojí automat na vodu, přestavěný ze starého automatu na jízdenky. Údajně funkční. Mně však sežral pětikorunu a nedal ani kapku. Automat 1 : 0 já.
Spoléhat se na to? To bych zaplakal.

Hic je dneska opravdu pořádný. Naštěstí se jde chvíli lesem až do Sedlce, kde se teplota dá aspoň na chvíli přežít. Teplotní šok přichází až při návratu do Starého Plzence asfalt rozpálený, vzduch stojí, člověk má pocit, že jde po plotně.

V cíli v restauraci Český dvůr vyzvedáváme diplomy, razítka, loučíme se a každý se rozchází po svém. Trasa byla pěkná, počasí vyšlo, a hlavně nečekaně jsem se potkal s kamarády. To jsou ty malé bonusy, které z obyčejné neděle udělají den, na který se bude vzpomínat.

Dnešní výpek kolem Starého Plzence měl všechno: historii, horko, kamarády, kováře v trávníku, automat, který mě vyškolil, i stín lesních úseků, které zachránily morálku.
Někdy člověk nepotřebuje velké plány - stačí dobrá trasa, pár známých tváří a ochota jít i v horku, kdy by jiní zůstali doma.