Podzimní houbaření a káva v tubě

Začal říjen a je to znát. Rána už mají ten správný podzimní říz, vzduch je chladnější a les často přikrývá mlha. Dnes tomu nebylo jinak. Přivstal jsem si a krátce před devátou vyrazil do svého oblíbeného porostu. Mlha visela mezi stromy, listí se začíná vybarvovat a člověk si znovu uvědomí, kolik odstínů dokáže podzim vykouzlit. Od žluté přes oranžovou až po temně rudou. Každý týden vypadá les úplně jinak.

Díky mlze jsem měl les zase jen pro sebe. Žádné hlasy, žádné košíky, jen ticho narušované občasným zapraskáním větvičky pod nohama. Vydal jsem se po své klasické houbové stezce. V dolních místech samozřejmě nic. Přitom člověk předem ví, že tam nic nebude, ale stejně se jde podívat. To je takový ten houbařský zákon, který nejde obejít.

Až ve vlhčích částech lesa se začaly objevovat poddubáci a několik pěkných hřibů smrkových. Je vidět, že už pár dní pořádně nepršelo. Houby byly znatelně sušší a jiné druhy se dnes příliš ukazovat nechtěly. Pořád ale vyhlížím lišky nálevkovité. Minulý rok jsem je objevil poprvé a udělaly mi velkou radost. Na jejich čas si ale budu muset ještě chvíli počkat.

Před desátou přišla na řadu snídaně. Oplatka Koko a horký čaj s příchutí zázvoru a mandarinky. V té chladné mlze chutnalo obojí snad dvakrát lépe než doma v kuchyni. Sedět na pařezu, kolem sebe šedivý les a v ruce hrnek horkého čaje, to jsou okamžiky, kvůli kterým stojí za to vstávat brzy.

Kolem jedenácté se mlha začala trhat a mezi stromy konečně pronikly první sluneční paprsky. Les se během pár minut proměnil. A stejně rychle jako se ukázalo slunce, začali se objevovat i další houbaři. Zdá se, že mají zabudovaný stejný světelný senzor jako solární lampy. Když jsem jich napočítal asi patnáct, usoudil jsem, že čas samoty pomalu končí.

Na poslední nábližce jsem si dopřál oběd. Řemeslná klobása, kváskový chleba a křenová hořčice v tubě. Mimochodem skvělá věc. Nezabírá místo, nic neteče a člověk se nemusí tahat se skleničkou. Jenže když už jsme u tub...

Věděli jste, že existuje i káva v tubě? Ano, opravdu. Výrobci tvrdí, že jde o revoluci v bushcraftu, úsporu místa i hmotnosti a bůhví co ještě. Když jsem pak uviděl cenu, myslel jsem si, že se dívám špatně. Přibližně 490 korun za tubu, ze které má být asi třicet káv. Nevím jak vy, ale mně připadá, že dvacet gramů normální kávy nebo pár sáčků 3v1 se v batohu také zrovna nepronese. Kdyby to stálo dvě stovky, možná bych si to koupil pro pobavení a ze zvědavosti vyzkoušel. Za pět stovek? To už raději investuji do něčeho pořádného na zub.

Co se týká hub, nakonec jsem nasbíral zhruba půl tašky. Převládaly menší kousky, které byly krásně pevné a zdravé. Na větších houbách už se místy podepsalo sušší počasí. Objevilo se i pár červivých exemplářů, ale většinou byly napadené hlavně nohy, takže se dalo něco zachránit.

Dnešní potulka se zkrátka povedla. Ranní mlha vytvořila krásnou atmosféru, později se ukázalo slunce, nějaké houby se našly a jídlo bylo výborné. A člověk si z lesa odnesl kromě hub i další důkaz, že svět bushcraftu dokáže vymyslet ledacos. Třeba kávu v tubě za cenu menšího nákupu.