CITO Ostrá Hůrka 2026

Po roce nadešel čas vrátit se na Ostrou Hůrku a přiložit ruku k dílu. Na brigádu dorážím hned na začátek, tedy v půl desáté, a bez zbytečného otálení se pouštíme do práce. Cíl je jasný: dostat pod kontrolu náletové dřeviny a pomoci tomuto zajímavému místu zůstat v dobré kondici i pro další návštěvníky.

Do ruky beru elektrické nůžky a pilku a střídám stříhání, řezání a odklízení větví. Práce jde pěkně od ruky a hromady klestí rychle rostou. Je až překvapivé, kolik nových náletů dokáže za jediný rok vyrůst. Co loni vypadalo upraveně, dnes už si zase žádalo pořádnou dávku péče.

Po první várce práce přichází zasloužená pauza. Na programu je káva a výborné domácí perníčky s geocachingovou tematikou. Přiznám se, že některé vypadaly skoro jako malé umělecké dílo a byla skoro škoda je sníst. Skoro. K dobré náladě nechyběla ani společná fotografie a po krátkém odpočinku se znovu vracíme do terénu.

Tentokrát beru pytel na odpadky a vyrážím přímo k Hůrce. Bohužel se opět ukazuje, že ne každý návštěvník přírody se k ní chová s respektem. Plechovky, rozbité skleněné lahve, kusy plastů a další odpadky se povalují na místech, kam rozhodně nepatří. Člověka trochu zamrzí, že někdo dokáže donést plnou lahev na kopec, ale prázdnou už zpátky ne. Na druhou stranu je alespoň vidět, že podobné brigády mají smysl. Každý sebraný kus odpadu znamená o něco čistší a bezpečnější prostředí pro přírodu i pro lidi.

Pytel se postupně plní a stejně tak přibývají uklizené kouty, které zase vypadají o něco lépe. Když se pak člověk rozhlédne po odvedené práci, má z toho dobrý pocit. Nejde jen o pár hodin práce, ale o konkrétní výsledek, který bude vidět ještě dlouho poté, co brigáda skončí.